Nejznámější výroky Johanky z Arku

„Váš počestný lid v Orléansu stihla, zdá se, že z vůle Boží, těžká porážka, kterou podle mého názoru zavinila pověra a slepý strach, který našemu lidu s použitím zaříkávadel a kouzel vnukla žákyně a přívrženkyně ďábla, zvaná Panna…“ Z dopisu vévody z Bedfordu anglickému králi roku 1429.

8. května řekla Jana dauphinovi: „Vznešený dauphine, nedržte už tak dlouhou radu, ale pojeďte co možná nejdříve do Remeše, abyste získal důstojnou korunu.“

Vévoda z Bedfordu reagoval na Karlovu korunovaci dopisem. „Svádíte a klamete nevědomý lid a dosahujete toho jenom tak, že používáte služeb pověrčivých a zavrženíhodných osob, jako jakési prostopášné, vykřičené a odpadlické ženské, která vězí v mužském oděvu.“   

Johanka z Arku dle Miguela Coimbra

16. března 1430 Jana píše dopis: „Milovaní přátelé, nesmírně toužím Vás znovu spatřit. Já, Panna Jana, jsem obdržela Vaše dopisy, v nichž píšete o svých obavách z možného obležení. Chci Vás ubezpečit, že tento osud vás nepostihne, pokud se mi podaří narazit na protivníka, a pokud se k Vám nedostanu včas a nepřítel přijde, zavřete brány a chovejte v sobě jistotu, že se dostavím velmi brzy. Jestliže je najdu, kterak Vás obléhají, donutím je dát se na ústup tak rychle, že nebudou ani vědět, čí jsou a případné obléhání rychle skončí. Prozatím nebudu psáti více, neboť vím, že jste dobří a věrní lidé. Modlím se k Bohu, aby Vás ochraňoval. Pověděla bych Vám několik novinek, které by Vás potěšily, avšak bojím se, že by dopis mohl padnout do nepřátelských rukou, takže by novinky zvěděli oni, a ne Vy.“

6. května 1430 – král se smířil s prohrou a uznal svůj omyl. Posílá dopis napsaný jeho kancléřem Regnaultem ze Chartres. Říká v něm, že ho Filip Burgundský „obelstil a oklamal příměřími či jinak“ ve chvíli, kdy se řečený „s jistými mocnostmi pustil do války proti nám a našim zemím a věrným poddaným.“

24. října skončilo obléhání Compiegne a Burgunďané se stáhli do Noyonu. O čtyři dny později se okolní obce vzdaly Francouzům. Město Compiegne bylo osvobozeno. Jana se mezitím podruhé pokusila o útěk. Svázala si prostěradla, ta se však rozvázala a Jana utrpěla při pádu do příkopu vážný úraz. „Byla jsem po tom skoku tak zraněná, že jsem nemohla ani jíst, ani pít.“

Pařížská univerzita 21. listopadu poslala dopis Pierru Cauchonovi: „S nesmírným údivem vidíme, jak se vydání té ženy, lidově nazývané Panny, tak dlouho odkládá na újmu víry a církevní jurisdikce.“

Jana je v anglickém vězení střežena anglickými vojáky místo toho, aby byla v církevním vězení střežena ženami, jak náleželo. Vrcholem pokrytectví je dopis anglického krále, který jeho jménem napsal Bedford neboť Jindřichovi VI. bylo teprve devět let. „Je naším úmyslem znovu získat a převzít do našeho vlastnictví řečenou Janu, pokud by se stalo, že by nebyla přistižena ani usvědčena z kacířství.“

„Při procesu na Janu naráželi mnoha různými otázkami a téměř každý den se konaly výslechy, ráno trvaly kolem tří nebo čtyř hodin a někdy to, co Jana řekla, podrobovali obtížným a záludným otázkám, a to ji pak vyslýchali znovu po obědě, dvě nebo tři hodiny.“ Zpočátku prý: „Byl velký zmatek (…) v kapli zámku v Rouenu, a když Jana hovořila o svých zjeveních, bylo téměř každé její slovo přerušeno, protože tam byli jistí zapisovatelé anglického krále, dva nebo tři, kteří zapisovali Janina slova a výpovědi tak, jak sami chtěli, opomíjejíce její omluvy a všechno, co mohlo být řečeno na její obhajobu. Vznesl jsem tedy stížnost a řekl, že se už neujmu úkolu zapisovat tento proces, pokud nebude zaveden jiný pořádek. Kvůli tomu bylo druhého dne změněno místo a sešli jsme se v zámecké věži, poblíž velkého dvora. A byli tam dva Angličané, kteří hlídali dveře.“

Johanka z Arku dle Dani Lachuk

O nečistotě procesu svědčí i to, že poslali jistého Mikuláše Loiseleura, který předstíral, že je z jejího kraje a že je na její straně. To, co mu Jana řekla, pak on zase předával notářům a soudcům. Od soboty 10. března se výslechy někdy konaly přímo v Janině vězení. Jana nikdy neměla advokáta, což naprosto protiřečilo pravidlům inkvizičních procesů. „Často jeden výslech náhle přecházel v jiný změnou způsobu vyslýchání. A přes tuto změnu odpovídala rozumně a měla velmi dobrou paměť. Neboť velmi často říkala: ‚Odpověděla jsem vám na to jindy‘, nebo ‚Odvolávám se v tom na klerika…‘“ Z vyprávění Pierra Darona se můžeme dozvědět, že: „Od některých lidí jsem slyšel, že při tom procesu Jana všechny udivila svými odpověďmi a že měla obdivuhodnou paměť. Neboť jednou, když se jí při výslechu ptali na otázku, kterou jí už položili při jiném výslechu o týden dříve, odpověděla: ‚Byla jsem vyslýchána toho a toho dne…‘ A když jí jeden z notářů řekl, že neodpověděla, někteří z přítomných řekli, že Jana říká pravdu. Byla přečtena odpověď z onoho dne a zjistilo se, že Jana to řekla správně. Velmi se tím bavila a řekla Boisguillaumovi (dotyčnému klerikovi), že jestli se ještě jednou zmýlí, vytahá ho za uši…“ Lékař Jean Tiphaine, který ji měl prohlédnout, prohlásil: „Odpovídala velmi rozumně a moudře, s velkou odvahou.“

Jana jednou řekla: „Nazývám mučednictvím to, že pro strast a protivenství trpím ve vězení a nevím, zda nebudu trpět ještě více, ale ve všem se spoléhám na našeho Pána.“ a „Věřím pevně tomu, co mi řekly mé hlasy, totiž že budu spasena, tak pevně, jako bych už spasena byla.“

Prozradila i svou modlitbu: „Přelaskavý Bože, ke cti tvého svatého utrpení tě žádám, miluješ-li mne, abys mi zjevil, jak mám odpovídat těmto církevním představitelům. Pokud jde o oděv, znám dobře příkaz, který jsem přijala, ale nevím vůbec, jak ho mám zanechati. Proto mi dej, můj Bože, v tom poučení.“

„Král ji měl za velmi drahou a draze ji koupil a nechtěl, aby zemřela, leda rukou spravedlnosti, a chtěl, aby byla upálena.“

„Pokud mně musíte vyrvat údy a oddělit duši od těla, ani pak vám neřeknu nic jiného. A řeknu-li vám něco, potom budu vždycky říkat, že jste mě to donutili říci silou.“

„Pokud jsme dospěli k tomu, že lid bude věštkyně, prorokující božím jménem, jako byla dívka, zatčená v diecézi Bauvais, z lehkomyslnosti více uctívat, než pastýře a doktory teologie, náboženství nutně zahyne, pořádek se zhroutí, církev bude poražena a ďábel se svou nespravedlností ovládne svět.“ Pierre Cauchon.

Jean Massieu, který byl po Janině boku neustále, tvrdil, že to byl dopis o 6 či 7 řádcích. Ale v textu procesu čteme 44 řádků latinského textu, v nichž se Jana prohlašuje vinna všemi proviněními. „Ten úpis mně byl předán, abych jej přečetl, a já jsem jej přečetl Janě. A vzpomínám si, že v textu bylo zapsáno, že v budoucnu už nebude nosit ani zbraně, ani mužský šat, ani ostříhané vlasy, a mnoho jiných věcí, na které už si nevzpomínám. A vím dobře, že ten úpis obsahoval asi 8 řádek, ne víc. A vím naprosto jistě, že to nebyl ten úpis, o němž byla zmínka při procesu, neboť ten, který jsem jí četl, byl jiný než ten, který byl zaprotokolovaný při procesu, a ten, který Jana podepsala.“

Notář Vilém Mauchon zaznamenal: „Jana požádala: ‚Odveďte mne tedy, mužové církve, do vašeho vězení, abych už nebyla v rukou těch Angličanů.‘ Načež monsignor z Beauvais odpověděl: ‚Odveďte ji tam, kde jste ji vzali.‘ Pročež byla zavedena do zámku, z něhož byla odešla.“

Johanka z Arku od Digital Fantasy

„Oblékla jsem jej ze své vůle, oblékla jsem jej, protože bylo příhodnější a vhodnější mít mužský šat, když jsem mezi muži, než mít šat ženský. Oblékla jsem jej znovu proto, že to, co mi bylo slíbeno, nebylo dodrženo, a sice, že půjdu na mši a dostanu Tělo Kristovo a že budu zbavena pout.“

Když Cauchon odcházel z vězení, podotkl s úsměvem směrem k Angličanům: „Farewell, vystrojte hody, je to hotovo.“

„Když (Martin Ladvenu) oznámil ubohé ženě, jakou smrtí má toho dne zemřít, jak nařídili její soudci…, začala si bolestně a žalostně trhat a rvát vlasy: ‚Běda, nakládají se mnou tak hrozně a krutě, že moje tělo, celé čisté, jež nikdy nebylo porušeno, musí být dnes stráveno a obráceno v popel! Ach, raději bych byla sedmkrát sťata, než být takto upálena. Běda, kdybych byla ve vězení církve, jíž jsem se podřídila, a kdybych byla hlídána muži církve, a ne svými nepřáteli a odpůrci, nebylo by se mi vedlo tak žalostně, jak tomu je. Ach. odvolávám se k Bohu, velkému Soudci, pro velké křivdy a nepřátelství, které se mi dějí.“

Do vězení vstoupil Cauchon. Jana mu říká: „Biskupe, zemřu skrze vás. Proto se odvolávám k Bohu.“ Poté se vyzpovídala bratru Martinovi Ladvenuovi a prosila o přijetí Těla Páně. Ale jak podat svaté přijímaní exkomunikované? Zeptali se tedy Cauchona a ten překvapivě odvětil: „Ať jí dají svátost eucharistie a všechno, oč požádá…“

„Byl vyhlášen rozsudek, jako by Jana už byla předána světské spravedlnosti. Ihned po tomto rozsudku byla vydána do rukou rychtáře, a aniž by rychtář nebo já sám (…) pronesl rozsudek, vzal bez dalšího Janu kat a dovedl ji k místu, kde bylo připraveno dřevo, a byla upálena.“

Jean Massieu vypravuje: „Zatímco Jana se oddávala modlitbám a zbožným nářkům, Angličané na mě silně tlačili (…), aby byla co nejdříve usmrcena: ‚… Jakže, vy kněže, to nás tady chcete držet až do večeře?‘ Neodkladně, bez jakékoli formy nebo známky soudu, ji poslali do ohně, říkajíce katu: ‚Konej svou práci!‘ atak byla předvedena a připoutána, stále pokračujíc ve svých chválách a zbožných nářcích zvolala silným hlasem poslední slovo: ‚Ježíši!'“

Zajetí Johanky dle Ethically challenged

„Jana, jsouc vydána plamenům, nepřestala až do konce volat a hlasitě vyznávat svaté jméno Ježíšovo, neustále úpěnlivě vzývala a prosila o pomoc svaté a světice v ráji. A ještě navíc, vydávajíc svého ducha, naklonivši hlavu, vyslovila Ježíšovo jméno, znamení, že byla horlivá ve víře v Boha.“

Z dopisu Janiny matky adresovaný papeži se dochovalo toto: „Měla jsem jednu dceru, narozenou v řádném manželství, kterou jsem náležitě vybavila svátostí křtu a biřmování a vychovala v bázni Boží a v úctě k tradici církve, jak to dovoloval její věk a skromnost jejího údělu, takže …hodně chodila do kostela a s velkou nábožností a horlivostí se oddávala postům a modlitbám za strádající lid, s nímž soucítila z celého srdce; a přesto… jistí nepřátelé ji předvedli k procesu víry, a aniž by jí byla poskytnuta jakákoliv pomoc v její nevinnosti, ji v podvodném, násilném a nespravedlivém procesu, v němž nebyl ani stín spravedlnosti…, mrzce a zločinně odsoudili a nechali velmi krutě zemřít ohněm.“